Rádce na podlahy

Seriál Jak na podlahy, aneb průvodce jak na betonové podlahy: 

1. díl: Realizace podlahy – skladba podlahového souvrství

Když se řekne slovo „podlaha“, obvykle se nám vybaví krémové dlaždičky, leštěný kámen, koberec, lino, laminátové prvky, přírodní dřevo, parkety. Jednoduše to, po čem se nesou naše kroky. Ale pod touto dobře viditelnou úrovní je neviditelná kompozice materiálů, která je často opomíjena. Je to přitom velmi důležitá část skladby podlahy a podcenění její realizace vám může způsobit v budoucnosti řadu starostí. Pokud se základ pro pochozí podlahu nepovede, budeme to vnímat po celou dobu užívání stavby. 

Konvenční řešení? Raději ne.

Při představách o realizaci stavby v případě povrchu podlahy péčí nešetříme. To však často neplatí o jeho podkladu, který je někdy řešen improvizací. Nerovnosti a různá vedení pod tepelně izolační vrstvou se pak řeší podsypem. Obvykle se pomocí lopaty použije vlhký, nepříliš čistý písek neověřené zrnitosti s různými příměsemi, a ten se pak nedostane pod všechny trubky a nad nimi nevytvoří žádnou pevnou ochranu. Navíc jeho organické součásti mohou negativně reagovat právě s probíhajícími rozvody. Stejně tak nelze udržet na povrchu takového podsypu rozumnou rovinnost, jakmile se na něm začne chodit a pokládat právě třeba desky polystyrenu. Ty se navíc houpají a materiál podsypu vylézá ven, a když vyschne, tak se z něj ztratí část objemu, dohutní se a může se stát, že celé podlahové souvrství poklesne, případně se někde vytvoří trhliny od mechanického namáhání.

 

“Tradiční“ řešení se může výrazně prodražit. Prosypané kusy polystyrenu se často prozradí nerovnostmi a ohrožují též citlivé rozvody skryté pod podlahou. Rozebírání podlahy a oprava trubek pár měsíců po uvedení do užívání není nic příjemného. Těmto defektům pak zamezí použití materiálu, který dobře zateče a obteče vše, co je potřeba a pak zatvrdne už v jasně daném tvaru. Moderní a rozumné řešení je tedy zakomponování cementových litých pěn do podlahové skladby.

Jak a s čím začít?

Začínáme zpravidla „od spodu“. Po dokončení hrubé stavby je viditelná nosná deska stropu, nebo části základové konstrukce, popřípadě vrstva hydroizolace. V nadzemních místnostech se objevují kabely, trubky, odpadní vedení, potrubí od centrálního vysavače, internetová spojení…. Pro tento citlivý prostor doporučujeme zvolit materiál, který neuškodí užitným vlastnostem stavby, snadno se aplikuje, zakryje bezpečně všechny rozvody a zároveň vytvoří dobrou rovinu pro následné vrstvy. Materiálem s těmito vlastnostmi je například cementová pěna PORIMENT od Českomoravského betonu.

Projekt, možnosti, realita

Všechny podmínky pro skladbu podlahy nejsou dány jen technologickými možnostmi současných materiálů. Návrh skladby podlahového souvrství definuje projekt, který prošel rukama architekta, projektanta, statika a specialistů na elektroinstalace či vytápění. Jejich výhodou je, že v současné době mají tito navrhovatelé dostupné a relevantní informace o všech stavebních materiálech. Moderní materiály komponují i do návrhu podlahových sendvičů, a to obvykle funkčně správně.. Je ale možné, že během výstavby dojde k určitým změnám vizí, případně nedodržení výškových kót či opomenutí provedení trubních rozvodů. Pak se hledají náhradní řešení, či se šetří centimetry. V tomto případě je dobré zpětně kontaktovat projektanta, který navrhne správné řešení, často pomocí litých směsí.

Čistě v novostavbě a jak při rekonstrukci?

Občas se stane, že si zamilujeme starší domek, který má úžasnou sedlovou střechu a zdravá špaletová okna, ale podlaha, ač z masivních trámů, nebo postarší železobetonová, je nerovná. Při rekonstrukci, kdy na vyrovnání podlahy většinou moc místa nezbývá, se osvědčí například litá cementová pěna s vyšší pevností pro tenčí vyrovnávky, která se může pokládat již ve vrstvě od 20 mm.

Díky tenčí vrstvě mohou další práce nastupovat o trochu dříve. Podklad z cementové lité pěny není nutné separovat od nosné konstrukce, ani dilatovat, či vyztužovat. Svou vahou nosnou konstrukci příliš nezatěžuje. Ač izoluje asi 3x méně než standardní podlahové polystyreny, tak má naopak cca 4x vyšší pevnost a není v podstatě pružně stlačitelná, tedy velmi dobře chrání právě i duté rozvody a vedení, případně odvádí lépe teplo od zahřívaných elektrických rozvodů.

Vyšší hmotností a „fuzzy“ strukturou přispívá i k utlumení akustického hluku. Litá cementová pěna na druhou stranu nefunguje ani jako kročejová izolace (impaktní hluk), ani jako vrstva, na kterou je hned možné aplikovat dlažbu či laminátovou podlahu. Po vyrovnání podkladu a zabezpečení dutých míst a rozvodů se pak pro další vrstvy rozdíly mezi novou a starší stavbou v podstatě stírají. Do cementové lité pěny je možné už přímo kotvit rozvody podlahového vytápění.

Další vrstvy podlahy

Zvýšení tepelného odporu souvrství se obvykle děje pomocí izolantu na bázi pěnového polystyrenu, nebo minerální vaty. Kročejový hluk ze skákání a běhání po podlaze je dobré tlumit pod roznášecí vrstvou pomocí polystyrenových, minerálních, nebo polyetylénových prvků (mirelon). Síla druh izolace je obvykle součástí výpočtu tepelného chování domu a je dobře určitelná při projekci. Následnou vrstvu, která obsahuje obvykle i podlahové vytápění, je dobré provést za pomocí litých samonivelačních potěrů, které dobře vedou teplo. Není nutné je vyztužovat a i v relativně tenké vrstvě lze dosáhnout dobré rovinnosti jejich povrchu pro pokládku následných podlahovin.  Dnes je standardním řešením v této oblasti anhydritový potěr ANHYMENT, případně cementový litý potěr CEMFLOW. K těmto hmotám, kromě technické dokumentace, existuje i rozšířené portfolio pomůcek, například kalkulátor tloušťky potěru (najdete jej na www.lite-smesi.cz). Na problematiku využití litých potěrů budou zaměřeny další díly našeho seriálu.

Dobrá podlaha ponese naše kroky celý život, bude místem her našich dětí a vnoučat. Věnujme jí při stavbě dostatečnou péči – mnohokrát se nám to v budoucnu vrátí.

TIP PRO VÁS:  Po nalití cementové lité pěny se na stavbu můžeme vrátit za cca 1-2 dny a připravovat omítky, elektriku, podhledy. Jen pod štafle se musí prvních pár dnů používat roznášecí prvky. Výhodou je, že pokud zapomeneme do této části podlahového souvrství něco vložit, tak není problém do materiálu lité pěny vyříznout drážku nebo otvor. Když panují na stavbě rozumné větrací, teplotní a vlhkostní podmínky, tak je PORIMENT o síle 50 mm připraven nést další vrstvy za cca 10 dnů.

PRO ZVÍDAVÉ: Cementová litá pěna PORIMENT P 400 váží po vyzrání cca 400 kg/m3, je tedy lehká a při aplikaci zatéká i do špatně dostupných hluchých míst stavby, které je potřeba vyplnit. Když zkontrolujeme těsnost prostupů, lijeme cementovou pěnu např. přímo na nosnou konstrukci a rozvody, které mohou či nemusí být obaleny třeba svou vlastní izolací. Litá pěna je nicméně obalí spolehlivě. Pokud nemáme vodorovnou část stavby z betonu ale ze železa, ani to není překážku. Pouze u dřevěných staveb (obecně u nasákavých materiálů) je nutné pěnu od konstrukce odseparovat. Výsledkem je ve všech případech podklad s dobrou pevností, tepelně izolačními vlastnostmi a dobrou rovinností povrchu. Podrobné informace naleznete na www.poriment.cz.

2. díl: Realizace podlahy s podlahovým vytápěním

Podlaha – bytelná plocha, která i hřeje

Kdo si hraje, nezlobí. Spokojení rodiče jsou, když jsou spokojené jejich děti. A děti jsou spokojené, když mohou válet sudy po podlaze, nebo si hrát s autíčkem i míčem, který se nezakutálí do protějšího rohu místnosti. Také kdo nemá studené nohy a neujíždí mu židle od pracovního stolu, bývá spolehlivějším pracovníkem. Jak zajistit takové podmínky doma či v zaměstnání? Stačí dobře provést podlahu, tedy zvolit kvalitní materiály a správně je použít.

Co musí být hotovo?

V předchozím díle Rádce na beton jsme se zaměřili na bezchybné „založení“ podlahového souvrství na vodorovné nosné konstrukci. Cílem je, aby byl podklad rovný a neohrozil potrubní ani kabelová vedení. Čím pokračujeme dál? Je zřejmé, že se dostáváme do profesní oblasti tepelně-technické a akustické. V těchto odborných kruzích figuruje mnoho kvalitních projektantů, kteří navrhují přesné tloušťky izolací a podlahových potěrů, aby bylo použití podlahového vytápění a jeho funkce optimální. Proč a jak se jednotlivé materiály užívají?

 

NÁŠ TIP: Pro výpočet tloušťky anhydritového litého potěru ANHYMENT doporučujeme využít Kalkulátor tloušťky litého potěru na www.lite-smesi.cz

Topíme od podlahy

Je-li pro dům, kancelář nebo školní třídu naplánováno topení v podlaze, pak je optimální jej spojit s litým potěrem. Litý potěr vytváří tzv. roznášecí vrstvu, která převádí bodové zatížení podlahy do plošného, aby nedocházelo k deformacím podkladních izolačních vrstev, a aby nosná konstrukce budovy byla zatěžována více v souladu s modelovou představou projektu. Ať je topení elektrické nebo teplovodní, tak právě homogenita, hutnost, dobrá tepelná vodivost a nízká tloušťka litého potěru zajistí rychlý a skoro bezeztrátový přenos tepla z vodiče k nášlapné vrstvě. Trubky či kabely jsou nesmlouvavě obaleny potěrem a předávají ze sebe vždy jen maximum, které se k povrchu dostane prakticky beze ztrát.

S výhodou se ve všech místech rodinného bydlení, občanských a administrativních stavbách využívá dobré pevnosti a nízké výšky anhydritových (sádrových) potěrů. Nejedná se samozřejmě o stejný typ sádry, kterou se spárují trhliny v omítce, ani o hmotu, která se přímo i na omítky používá, tento systém má odlišné fyzikálně-mechanické vlastnosti. Skupina Českomoravský beton je dlouholetým dodavatelem litého potěru ANHYMENT, který je vyráběn z vybraných surovin, a jeho kvalita je dlouhodobě kontrolována a vylepšována. Litý anhydritový potěr ANHYMENT je vhodný pro téměř jakoukoli pochozí podlahovinu (kromě neupravených cementových stěrek). Díky dobré rovinnosti (do +2 mm/2m) při správném provedení umožňuje snadné a přesné kladení finální nášlapné vrstvy.


Pevné spojení s teplem

Litý potěr se obvykle aplikuje na izolační vrstvu s mezivrstvou separace (PE fólie) nebo na speciální, profilované „systémové desky“, a to hlavně v případě použití podlahového vytápění. Tyto desky doporučujeme používat s nakašírovanou plastovou vrstvou a bez hlubokých výkrojů (tyto se užívají pro hlazené potěry). Instalace podlahového vytápění je pak velice snadná a přesná. Často řešeným tématem jsou dále u podlah spáry. U vytápěného potěru ANHYMENT není nutné tvořit smršťovací spáry v ploše i přes 300 m2, umožňuje-li to půdorys místnosti a návrh topení. Dilatační spáry se v potěru tvoří dle potřeb nášlapné vrstvy či na základě doporučení projektu, ale obvykle u vytápěných potěrů je nutné zachovat funkční spáry pouze v zúženích, lomech či dveřních otvorech. Tam se jim z hlediska fyziky stavebních materiálů nevyhneme nikdy. U anhydritových potěrů je možné vytvořit spáry i prořezem ve stáří materiálu přibližně 3-7 dnů.

Deska potěru je vždy oddělena od svislých konstrukcí obvodovým páskem, používá se nejčastěji pěnový PE (známý jako „mirelon“). Samotné lití potěru je díky malému šnekovému čerpadlu a gumovým hadicím šetrné k již hotovým konstrukcím a povrchům a není fyzicky tolik náročné, jako klečení při rozhrnování a hlazení zavlhlých potěrů. Po nalití do roviny se potěr nivelačními latěmi čeří (2x do kříže) a ještě se zkontroluje, zda na něj nesvítí příliš slunce, nefouká průvan, není zima nebo příliš veliké horko. Na začátku svého „života“ je právě anhydritový potěr velmi citlivý.

TIP PRO INVESTORA: Ačkoli je rozlévání potěru po ploše a určení potřebných instalačních výšek pomocí současné a dobře dostupné techniky relativně jednoduché, je i tak lepší, když s hadicí, nivelačními trojnožkami a laserem pracují zkušení podlaháři z prověřené firmy.

 

ANHYMENT je nejcitlivější na ztrátu vody do stáří cca 3 dnů. V této době je nutné mít objekt uzavřen, ale pak je možné větrat a dokonce do něj začít topit po týdnu od položení, čímž se urychluje proces zrání i schnutí. Při optimální péči o potěr se tím pádem zkracuje i čekání na kladení nášlapné vrstvy. Vysychání pomáhá i obroušení povrchu od jemné, ochranné sintrové vrstvy. ANHYMENT je možno pokládat, v závislosti na kombinaci konstrukce, zatížení a pevnostní třídy už od tloušťky 30 mm nad topný systém.

Po vyzrání a obroušení potěru pak už klademe a lepíme koberce, dlažby, lina, dřevěné parkety, laminátové prvky a podobně. Lití potěru a ošetřování není složité, ale i tak má svá pravidla, která je možné nastudovat z webových stránek www.lite-smesi.cz, kde jsou k dispozici technické podmínky pro aplikaci a ošetřování litého potěru ANHYMENT (technický list). Další možnou pomůckou, kupř. pro projektanty, může být kalkulátor tloušťky litého potěru, dostupný také na webu.

Důležitý prvek hřejivé podlahy – tepelná izolace

Dovedli jsme teplo k chodidlům, podrážkám, jak ale zabránit tomu, aby neutíkalo opačným směrem? Samozřejmě tepelnou izolací. Její tloušťku obvykle určuje projekt. Síla a druh izolace obvykle vychází z požadavků na tepelné hospodářství a efektivitu objektu. Nejčastěji se používají dva základní typy izolačních materiálů. Jsou to pěnový polystyren (EPS), který je vhodný i pro vyšší stavební tloušťky a lze do něj uchytit i systém podlahového vytápění, a minerální vlna „vata“, která se sice snáze deformuje a není vhodná pro vyšší podklad podlah, ale může v sobě kombinovat izolační schopnosti pro více účelů, a navíc je nehořlavá.

Důležitou součástí izolační vrstvy podlahy je i akustická izolace – kročejový útlum. Ta při nižších tloušťkách tepelné izolace pomáhá tlumit impaktní hluk na podlaze (skákání, klapot podrážek apod.). Instaluje se hned pod potěr a v některých případech může sloužit i jako zmiňovaná separační vrstva (PE měkčený pás). Používají se i desky polystyrenové a z minerální vaty.

Více informací a kontakty na obchodníky naleznete na www.lite-smesi.cz.

PRO ZVÍDAVÉ: Potěry jsou materiály pro roznášecí vrstvy do podlah pro občanskou výstavbu. Někdy jsou ne zcela správně nazývány „betonem“. Ten je vhodný pro průmyslové podlahy a nosné konstrukce. Potěry, stejně tak i litý samonivelační anhydritový potěr ANHYMENT, se vyrábí v souladu s platnými ČSN v pevnostních třídách 20 - 30 MPa v tlaku a 4 až 5 MPa v tahu za ohybu.

 

TIP PRO VÁS: Anhydritový potěr ANHYMENT není nutné vyztužovat. Má totiž oproti ručně hlazeným potěrům (i konstrukčním betonům) tu výhodu, že díky své hutnosti vykazuje poměrově dvojnásobnou pevnost v tahu za ohybu vůči pevnosti v tlaku, než zmíněné materiály. Pro roznesení zatížení z povrchu dolů je tedy dostatečně houževnatý. Chemismus prostředí v potěru během jeho zrání by i mohl zabraňovat dobrému spojení potěru se standardní ocelovou výztuží. Je samozřejmé, že v některých případech je nutné vložit do desky ANHYMENTU ztužující prvek (lokální ponížení tloušťky, překlenutí velkého dutého rozvodu, předpoklad výskytu neobvyklého bodového zatížení apod.) Zde se ale s výhodou používají buď nerezové ocelové prvky, nebo poplastované sítě (obdoba „perlinky).

3. díl: Řešení podlahy do vlhkých míst i nebytových prostor

Nejen v bytových prostorách je žádoucí chodit po rovné a pevné podlaze. Stejně tak v prádelně, ve vinném sklípku, v umývárně u kempu, kolem bazénu či v menší dílně je příjemné mít pevnou a rovnou půdu pod nohama. Ale co dělat, když na řádnou průmyslovou podlahu není dostatečná výška, zatížení plochy neodpovídá pohybu regálových zakladačů, anebo je prostor situován velmi stísněně a těžko přístupně? A co když je potřeba prostor ekonomicky vytápět podlahovým vytápěním? Řešením zde může být litý potěr na bázi cementu.

Kdy je cementový potěr vhodnější?

V občanské výstavbě se již dlouhou dobu používají samonivelační potěry na bázi anhydritu. Ty jsou pro bydlení a pobyt osob vhodné i z důvodu ekonomické tloušťky potěru. Bylo ale potřeba najít jejich vhodnou alternativu z cementu, neboť na mokrá místa, do ploch se zatížením vibracemi a do ploch s větším bodovým namáháním se anhydritové potěry nehodí. Díky rozvoji v technologii betonu se začaly vyvíjet přísady a příměsi, které dokáží učinit materiál pro tenké vrstvy kompaktním, velmi dobře zpracovatelným do roviny (tekutým) a umožňujícím omezit smrštění potěru během zrání.

V minulosti bývalo zvykem, že v provozovnách lehkého průmyslu, ve společných sanitárních zařízeních (ubytovny, školy), nebo v dílenských prostorách, kde bylo nutné často vytírat, se z důvodů odolnosti vůči vlhkosti používal cementový zavlhlý potěr. A nad něj jako další vrstva ručně hutněný a hlazený. Tento materiál se vždy ale musí vyztužovat, kvůli nedosažení pevností v tahu za ohybu v konstrukci. Stejně tak je nutné jej provádět v tloušťkách okolo 70 mm, aby bylo potěr možné rovnat do rozumné horní roviny. Navíc u cementových zavlhlých potěrů dochází ke špatnému přenosu tepla díky velkému množství makropórů a náchylnosti k praskání a kroucení.

Mohlo by vás zajímat

Potěr CEMFLOW je možné dodat a upravit i ve formě LOOK, což znamená, že se broušením obnaží kamínky, povrch se vyhladí a napustí speciální hmotou tak, aby mohl sloužit jako přímo pochozí. Každá podlaha je díky tomu originální a nezaměnitelná. Výhoda je, že i při tomto užití zůstávají doporučení pro smršťovací a dilatační pole stejná – až 36 m2 (spárořez 6x6, oproti teoreticky nutnému spárořezu na ručně hlazeném materiálu v tloušťce 60 mm – cca 2x2 m), Potěr v pohledovém provedení je vhodný i na podlahové vytápění.

Cementové lité potěry nové generace jsou vhodné nejen do standardních prostor občanské vybavenosti a obydlí, ale právě i do míst, kde se bude po dobu jejich životnosti vyskytovat vlhkost, kde mohou být konstrukce podlahy přímo zaplavovány (bazény, velké koupelny a kuchyně). Tady je oproti anhydritovým potěrům výhoda, že při dotaci vlhkosti nenabývají a nesnižuje se jejich pevnost. V prostorách s průmyslovým, ale stále ještě nemechanizovaným provozem, velmi dobře nahrazují zavlhlé potěry. Cementové lité potěry není nutné vyztužovat a navíc nemají tendenci k praskání či kroucení při nižších tloušťkách.

Příprava podkladu

Předchozí díl Rádce na beton se podrobně věnoval přípravě podkladu pod samonivelační anhydritový potěr  ANHYMENT. U cementových litých potěrů CEMFLOW od skupiny Českomoravský beton se obdobně jako podklad používají měkké izolace, litá pěna, oddělovací fólie nebo obvodový pásek. Ten by měl mít tloušťku alespoň 10 mm a měl by obalovat všechny prostupující prvky. Stejně tak je dobré, aby podkladní vrstvy byly bez ostrých přechodů a zlomů. U mokrých provozů se nesmí zapomenout na správné zapuštění odvodňovacích prvků a optimální provedení izolačních límců dle doporučení jejich výrobce.

Rozdílem u cementových litých potěrů je určitě doporučení předinstalovat dilatační a smršťovací spáry. Prvky do dveřních prostupů a na místa předpokládaných dilatačních pohybů desek jsou obvykle opatřeny měkkou izolací, prvky do smršťovacích spár je možné pořídit jako „L“ profily, které se kotví k podkladu a spáru pak vytvářejí příjemně rovnou. Doporučené minimální tloušťky potěru CEMFLOW lze zjistit i pomocí kalkulátoru na www.lite-smesi.cz. Smršťovací pole potěru se uvažují o rozměrech maximálně 6 m na jednom rameni, plochy by měly být děleny v poměru maximálně 1:3. Složitější půdorysy je zapotřebí rozumně rozčlenit, přičemž je možné využít poradenství specialistů ze skupiny Českomoravský beton.

Výhodou cementového litého potěru, oproti anhydritovým hmotám je, že se mohou s větším úspěchem používat i jako připojené, tedy přímo na betonový, očištěný podklad opatřený vhodným spojovacím můstkem na bázi umělých pryskyřic (rozhodně ne na plochy smočené pouze vodou).

Provádění, ošetřování, vrchní vrstva

Tloušťka litých cementových potěrů se obecně uvažuje 50 mm minimálně, stejně tak je to vrstva nad podlahové vytápění, ale v některých případech je možné provádět tento potěr v nižších tloušťkách. Správnou tloušťku litého potěru se dozvíte v technickém listě daného materiálu. Potěr se na místo určení dopravuje autodomíchávači a čerpá se pístovými čerpadly a gumovými hadicemi. Vlnění se po pokládce provádí dvakrát ve dvou na sebe kolmých směrech, s vlněním nejdříve na celý profil a poté jen do 1/3 tloušťky pomocí nivelačních hrazd.

Ihned po druhém vlnění je vhodné potěr ošetřit postřikem proti odparu, což nahrazuje „kropení“ u zavlhlých směsí. Někteří výrobci se snaží tento krok obejít dávkováním ošetřovacích přípravků přímo do směsi, ale ukazuje se, že tato cesta nedává stabilní výsledky.

Při pokládce potěru v doporučené konzistenci za doporučených podmínek a při správném zvládnutí přípravy podkladu a spár nedochází k výskytu trhlin a rovinatost potěru je ve shodě s podlahářskou normou ČSN 74 4505 (+ 2mm/2m). Tato rovinnost znamená, že není nutné vyrovnávat povrch a zahlazovat nerovnosti způsobené kupř. vibračními lištami.

Tip

Ačkoli pro dobrou pevnost potěru CEMFLOW v tahu za ohybu jej není zpravidla nutné opatřovat prutovou výztuží (síť KARI), tak je toto řešení možné. Většinou se provádí při předpokladu náhodného vysokého zatížení, nebo na stavbách s vyšší zátěží stavebním provozem. Síť by měla být umístěna zhruba ve středu průřezu potěru. Některými smršťovacími spárami může procházet. Při potřebě vyztužení potěru je vhodné se poradit s technologem výrobce a uvažovat minimální tloušťku potěru cca 70 mm.

Potěr opatřený postřikem proti odparu je obvykle možné ve stáří jednoho týdne obrousit pro lepší vysychání. Není to nutné, počítáme-li s prodloužením výstavby celého stavebního díla. Při optimální trajektorii se následně ve stáří potěru 21 dnů zahajuje topná zkouška (při osazení podlahového vytápění) a po jejím skončení (a kontrole zbytkové vlhkosti) již můžeme pokládat nášlapné vrstvy. Je na místě poznamenat, že se cementové lité potěry uvažují jako interiérové, nikoli venkovní podlahoviny.

Na cementové lité potěry jsou vhodné v podstatě jakékoli podlahoviny, včetně cementových barevných stěrek, nebo nátěrů či pryskyřičných stěrek. Ty se obvykle používají i v místech parkování vozidel, kde je zapotřebí potěr ochránit proti vniku chemických agresorů. Na vlhkých místech není samozřejmě od věci i na cementový potěr provést hydroizolační povlak, aby zbytečně potěr neakumuloval vlhkost. To by pak mohlo lokálně způsobit plíseň či při prudkých změnách teplot oddělení lepené nášlapné vrstvy od potěru.

Mějte na paměti, že předpokladem realizace kvalitní lité podlahy je úzká spolupráce všech zúčastněných stran. Před pokládkou nabízí skupina Českomoravský beton zdarma konzultaci s technologem.

 

Pro zvídavé  

Cementové lité potěry jsou materiály pro roznášecí vrstvy do podlah převážně pro občanskou výstavbu. Někdy jsou ne zcela správně nazývány „betonem“. Ten je vhodný pro průmyslové podlahy a nosné konstrukce. Potěry, stejně tak i litý samonivelační cementový potěr CEMFLOW s omezeným smrštěním se vyrábí v souladu s platnými ČSN v pevnostních třídách 20 - 30 MPa v tlaku a 4 až 6 MPa v tahu za ohybu.

Tip

Ačkoli pro dobrou pevnost potěru CEMFLOW v tahu za ohybu jej není zpravidla nutné opatřovat prutovou výztuží (síť KARI), tak je toto řešení možné. Většinou se provádí při předpokladu náhodného vysokého zatížení, nebo na stavbách s vyšší zátěží stavebním provozem. Síť by měla být umístěna zhruba ve středu průřezu potěru. Některými smršťovacími spárami může procházet. Při potřebě vyztužení potěru je vhodné se poradit s technologem výrobce a uvažovat minimální tloušťku potěru cca 70 mm.

Zobrazit rádce na beton