Píseckou branou zněla diskuse Architektů CZ

Po předchozích zastávkách v Brně, Liberci a Zlíně zavítal cyklus Architekti CZ do Prahy. V prostorách barokní Písecké brány, dnes kulturního a společenského centra, diskutovala nad tématem obnovy památek šestice známých českých architektů v čele s profesorem Ladislavem Lábusem. 

Po boku děkana pražské fakulty architektury Ladislava Lábuse usedl Petr Hrůša, který na stejné fakultě působí jako hostující profesor, dále architektka Pavla Melková z ateliéru MCA, Marek Štěpán, jenž má za sebou obnovu řady památek, nechyběl ani Petr Hájek, dříve působící v ateliéru HŠH a tuto šestici uzavírá architekt s přesahem do teologie, Norbert Schmidt. Debatu moderoval Jaroslav Sládeček, autor knihy rozhovorů Architekti CZ, na kterou zmiňovaný cyklus diskusních večerů navazuje.

Celý večer se mluvilo na téma „Architektura – historismus nebo novotvar‟ aneb ohleduplnost či radikalita při obnově památek. Ani jeden z diskutujících architektů se nevymezoval vůči jedné z možných cest, na svých realizacích naopak ukázali variabilitu a šíři možností, které nejsou omezovány jednostranným přístupem. Petr Hájek připomenul rekonstrukci Arcidiecézního muzea v Olomouci, na kterém se podílel s bývalými kolegy Janem Šépkou a Tomášem Hradečným. Ukázal, že novotvarem může být třeba i myšlenka. Zato tvarosloví Bastionu u Božích muk – práce architektky Pavly Melkové a jejího Ateliéru MCA - zůstalo po zásahu téměř nezměněné, prostor byl však očištěn, otevřen veřejnosti a doplněn objektem zázemí. Ten reaguje na historický kontext, ale zároveň je sám o sobě nový – je to historismus, nebo novotvar?

Návštěvníci se také dozvěděli o přístupu architektů k materiálům, a to ze dvou hledisek - jejich původu a jejich stáří. Nové technologie umožňují čím dál dokonalejší nápodobu přírodních materiálů, jakými jsou například kámen nebo dřevo. I když "je otázka, které materiály jsou vlastně ještě přírodní a které už ne.‟ uvedl Ladislav Lábus. Na příkladu plastových imitací a pozlátek blikajících ve vietnamských tržnicích pak Marek Štěpán poukázal na otázku, co je to přirozený materiál, protože právě tyto materiály jsou pro některé oblasti tím nejdostupnějším. Ve své tvorbě ale preferuje vápenné materiály, jejichž použití je historicky známé, třeba na takové barokní štuky. „Ale to je vlastně taky imitace, i když historická,‟ doplnil Norbert Schmidt.

Otázky padaly nejen mezi architekty, ale také z publika. Návštěvníci se hodně zajímali třeba o téma tzv. "fasádismu" či o názory na současný development v Praze. Úspěch akce potvrdila pozdní hodina, do které se debata protáhla, i to, že všichni odcházeli spokojení.

Cílem diskusí Architekti CZ je především vyvolat debatu nad tématy, která propojují architektonickou profesi s každodenním životem. Záměrem večera bude přiblížit veřejnosti lidskou stránku osobností slavných architektů, zprostředkovat osobní setkání s těmito předními osobnostmi české architektury a seznámit se s jejich názory a zásadami naživo.

Českomoravský beton je hlavním partnerem akce.

 Architekti:

Ladislav Lábus (*1951)

Ladislav Lábus vystudoval roku 1976 obor Architektura na Fakultě stavební ČVUT v Praze, ze které v témže roce vzešla Fakulta architektury ČVUT, kde působí dodnes jako vedoucí ateliéru a od roku 2014 i jako děkan. Mimo roli pedagoga vede od roku 1991 ateliér Ladislav Lábus AA, mezi jehož nejznámější realizace patří dům s pečovatelskou službou v Českém Krumlově (1997), Rekonstrukce paláce Langhans v Praze (2002), nebo Hotel Karlov v Benešově u Prahy (2008).

Petr Hrůša (*1955)

Po absolvování Fakulty architektury VUT v Brně působil ve Stavoprojektu Brno pod vedením Viktora Rudiše. Roku 1992 založil společně s Petrem Pelčákem ateliér Hrůša & Pelčák. Od roku 2008 působí samostatně a také jako pedagog na VŠB-TU Ostrava a jako vedoucí ateliéru na FA ČVUT v Praze. Kromě administrativních staveb je autorem rekonstrukcí - např. Denisových sadů v Brně (2005) nebo zámku ve Valticích (2013).

Pavla Melková (*1964)

Vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Roku 1996 založila společně s Miroslavem Cikánem ateliér MCA. Těžištěm jejich činnosti jsou revitalizace území a projekty novostaveb i rekonstrukcí v historickém prostředí měst. K realizacím architektury patří například rekonstrukce Husova sboru od architekta Pavla Janáka, či revitalizace Bastionu u Božích muk v Praze na Karlově. Od roku 2012 vede Kancelář veřejného prostoru na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

Marek Štěpán (*1967)

Vystudoval FA VUT v Brně. Společně s manželkou Vandou Štěpánovou vede od roku 1997 Ateliér Štěpán v Brně. V letech 2006-2012 působil jako poradce Kanceláře prezidenta republiky ve věcech architektury. Je autorem řady církevních staveb a rekonstrukcí - například kostela sv. Ducha v Ostravě z roku 2007. Za rekonstrukci a dostavbu Café Fara v Klentnici získal cenu Grand Prix 2012. Vedle toho má na svědomí i tzv. Freedomky - prefabrikované řešení rodinného bydlení.

Petr Hájek (*1970)

Architekt a pedagog Petr Hájek vystudoval FA ČVUT v Praze a následně AVU. Poté založili s Janem Šépkou a Tomášem Hradečným ateliér HŠH. Od roku 2009 pracuje samostatně. S Jaroslavem Hulínem vede školní ateliér na FA ČVUT. Zásadní prací ateliéru HŠH v oblasti rekonstrukce památek bylo Arcidiecézní muzeum v Olomouci (2003), významnou prací z poslední doby je Krkonošské environmentální centrum (2014).

Norbetrt Schmidt (*1975)

Je architekt a vedoucí Centra teologie a umění při Katolické teologické fakultě UK. Spolupracoval s Ladislavem Lábusem na rekonstrukci vily Palička v Praze na Babě. V současné době pracuje v AP ateliéru Josefa Pleskota, kde se podílí např. na obnově pražského dominikánského kláštera u sv. Jiljí, na rekonstrukci kostela sv. Rodiny v Českých Budějovicích a Kaple Parlamentu České republiky. Na podzim 2014 inicioval dočasnou úpravu hrobu padlých na Bílé hoře. V roce 2015 navrhl místo posledního odpočinku a schránu na ostatky P. Josefa Toufara v Číhošti a nový kříž pro věž kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře.