Kostel Blahoslavené Marie Restituty: Minimalismus betonu a skla

Korunka ke korunce, někdy desetník k desetníku – i takhle se sbírají peníze na stavbu římskokatolického kostela uprostřed brněnského sídliště Lesná. Betonová rotunda architekta Marka Jana Štěpána bude zasvěcena řádové sestře popravené nacisty, brněnské rodačce Marii Restitutě.

Každý desetník se počítá

Finance na stavbu kostela si totiž farníci sbírají sami a vděční byli v průběhu let doslova za každý haléř. Právě tyto drobné mince, nebo třeba papírové padesátikoruny, přijímala farnost od lidí v obdobích jejich stahování z oběhu. K realizaci stavby pak došlo především díky dárcům a podporovatelům z České republiky i zahraničí. Celkové náklady přesáhnou 100 milionů korun, zatím se jich podařilo získat 75.

Prvním krokem k vytvoření svatostánku v Lesné byla v r. 2004 výstavba Duchovního centra P. Martina Středy a blahoslavené Marie Restituty od architekta Zdeňka Bureše. Farníci římskokatolické farnosti Brno-Lesná (samostatné od r. 2005) se v něm scházejí nejen na mše, ale i nejrůznější společenské akce včetně koncertů, výstav či divadelních představení. Prostor a kapacita Duchovního centra však již dávno přestaly stačit…

Marie Restituta, neortodoxní a pádná františkánská sestra se zálibou v guláši a pivu, zasvětila život pomoci druhým a za 2. světové války podporovala židovské rodiny. Tím, že odmítla sundat ze stěn nemocničního oddělení krucifixy, se znelíbila nacistickému lékaři a konfidentovi gestapa L. Stumfohlovi, jenž jí pak udal za text znevažující Hitlera a nacistické Německo, který údajně našel v jejích odpadcích. 13 měsíců čekala ve vězení na svůj ortel a podstupovala drsné a ponižující výslechy. Podle slov nacistického pohlavára M. Bormanna „z odstrašujících důvodů“, ji v březnu r. 1943 kat sťal hlavu gilotinou.

Jako by si byli souzeni

První z několika architektonických soutěží vyhlásilo brněnské biskupství na začátku 90. let. Vyhrál ji Marek Jan Štěpán se svou experimentální vizí kostela netradičního tvaru a samostatně stojící věže, která byla zároveň tématem jeho diplomové práce v závěru studií na VUT v Brně. Tento návrh se však realizace nikdy nedočkal. „Vzhledem k mému věku mi porota doporučila spolupráci se Zdeňkem Burešem, který se umístil druhý. Jednání se ale dost táhla a mě začala zajímat o dost více má budoucí žena Vanda, takže kolem roku 1994 jsem se Lesnou přestal zabývat,“ vzpomíná na tyto události architekt.

O celých dvacet let později během další soutěže předložil biskupství M. J. Štěpán svůj druhý návrh a v r. 2014 byl k tomuto účelu vybrán právě ten. V celkovém pořadí již 36.! Podle slov arch. Štěpána „je o dost jiný, ale zároveň používá stejné výrazové prostředky. Celkově lze shrnout posun obou návrhů od expresivní kompozice ke stavebnímu tělesu plynoucímu časem. Původní návrh byl břichem velryby, nový vytváří vnitřní vesmír.“

Božská podívaná

Na první pohled zaujme kostel svou hladkou minimalistickou formou tolik se lišící od tradičních sakrálních staveb a tato střídmost prostupuje celým jeho konceptem. Kruhový půdorys je symbolem nebe a věčnosti, zároveň však vychází vstříc i jednotlivým věřícím, jichž se sem vejde 400. Všichni zde budou mít k oltáři stejně daleko. Jednoduchost a „čitelnost“ stavby umocnil architekt zvoleným materiálem, jímž je pohledový beton kombinovaný s barevným prosklením. 80metrové kruhové duhově barevné okno v horní části budovy poskytuje prostému interiéru měkké denní světlo, ta největší „kouzla“ se však dějí na výrazné vnitřní klenbě ozvláštněné otiskem bednění. Té propůjčuje v průběhu dne různou barvu v závislosti na úhlu a síle slunečních paprsků. Vnitřní záře v kostele tak přechází od zelené a žluté přes oranžovou a růžovou až k fialové a modré.

Věž kostela stojí odděleně od samotné budovy a na jejím vrcholu bude vyhlídka i zvonkohra. 16 zvonů ze zvonařství Leticie Vránové-Dytrychové ve váze od 20 do 200 kg bude naprogramováno na desítky náboženských melodií. Vyhlídku požadovali samotní farníci – jednoduše proto, aby byla věž k užitku všem, a tak se mohou krásným výhledem na Brno pokochat i ti, kteří jinak do kostela nezavítají. Jejich dalším přáním byla i šetrnost k životnímu prostředí – vytápět tak bude tepelné čerpadlo země-vzduch a možná i sluneční kolektory na střeše.

Dodávky betonu

Na stavbu kostela dodávala beton společnost TBG BETONMIX a.s. člen skupiny Českomoravský beton z betonárny Brno-Královo Pole. Samotná realizace dodávek transportbetonu probíhala v období od 2018 do 2019 v celkovém objemu 2000 cbm. Obchodní ředitel, pan Ing. Miroslav Smutný, upřesňuje: „Pro pohledové betonové konstrukce byl požadován světlejší beton. Nakonec byla pro toto řešení navržena receptura z cementu CEM II/B-S 32,5R s vápencem. Naši technologové byli při realizaci pohledových konstrukcí neustále k dispozici a ladili pohledové betony dle aktuální situace na stavbě.“ Zajímavostí při realizaci stavby byla i betonáž klenby: „Zde byl požadavek stavby na modul pružnosti 34 Gpa. Z toho důvodu byla navržena receptura na beton C35/45 XF1 S4 Ecm=34 GPa, kde jsme použili kamenivo 8/16 pro dosažení modulu pružnosti ze Želešice,“ dodává obchodní ředitel. Technologický dohled této stavby včetně návrhu receptur a zkoušek betonu zajišťovala akreditovaná brněnská laboratoř společnosti BETOTECH.

Samotná stavba prošla několika změnami, především z finančních důvodů – třeba fasáda měla být z betonových panelů, nakonec je z břízolitu. To si vyžádalo dilatační spáry, jejichž návrh svěřil architekt Petru Kvíčalovi, který nakreslil i symboly křesťanství na fasádě. Najdeme zde symbol chleba, vody, srdce, kotvy, ale i půllitr piva (oblíbený nápoj Marie Restituty). Na věži jsou pak do tvaru kříže znázorněna řeckými písmeny slova „fos“ a „zoé“, tedy světlo a život, podle motivu z olověného křížku z 9. století, jenž byl nalezen při vykopávkách poblíž základů kostela v Sadech u Uherského Hradiště. Oříškem bylo i akustické řešení kostela, v jehož prostorech byla původně až 8vteřinová ozvěna.

Slavnostní otevření a vysvěcení kostela Blahoslavené Marie Restituty je naplánováno na 1. května, tedy den výročí narození této řádové sestry. Kostel by měl být, stejně jako přilehlé Duchovní centrum, místem pro společenské setkávání v rámci nejrůznějších kulturních akcí.

Autor článku: Iveta Jakubov

Autor fotografií: coatmen, Radek Úlehla